Nejen ve velkochovech zvířata trpí, o tom by mohli vyprávět provozovatelé zvířecích azylů, kam se většina nemocných, zraněných či nechtěných zvířat dostává od domácích chovatelů. Jedním z příkladů je příběh zachráněné slepičky Věrušky, která žije v azylu pro hospodářská zvířata jménem Šťastný zvěřinec.

Věruška je živoucím důkazem, že vejce od malochovatele nejsou z pohledu utrpení zvířat v ničem lepší, než ta z velkochovů. Mladou slepičku s těžkým zánětem v oku jsme přijali v září loňského roku. Zachránkyně ji nalezly na pokraji sil u plotu výběhu lhostejného malochovatele, který neošetřil zraněné oko a nechal slepičku umírat v bolestech. Při příjmu nevážila ani půl kilogramu a byla zcela odevzdaná. Několik týdnů jsme podávali antibiotika lokální i celková a samozřejmé též analgetika.

Naší největší obavou bylo, zda se zánět již nedostal do mozku, což by pro slepičku bylo fatální. K tomu naštěstí nedošlo a postupným čištěním jsme pod nánosy hnisu objevili i oko, sice slepé, ale zůstalo zachováno. Slepička se zcela zotavila, připojila k našim ostatním zachráněným slepičkám a je trvalou obyvatelkou Zvěřince. Navzdory hendikepu funguje jako ostatní. Pojmenovali jsme ji Věruška po jedné z jejích zachránkyň.

Foto: Věruška po přijetí.

 

Foto: Věruška v zimě, zdravá a začleněná do hejna.